Je láska skutečně slepá?

V těchto dnech, kdy nás krizová situace kolem COVID-19 přivrtala do gaučů a přilepila k Netflixu, jste mohli zaznamenat novou reality show "Love is Blind" (česky Láska je slepá). Čím to je, že jsou lidé schopni se běhen pár dní zasnoubit a potažmo vzít? Že je to trochu ujeté a nám by se to určitě nestalo? Pojďme se na to podívat zblízka.

Kontext pro ty, co reality show na Netflixu neviděli: Manželé - moderátoři provázejí vybrané, po vztahu lačné, muže a ženy experimentem, a ptají se, zda je možné se zamilovat a do 30 dní si vzít člověka, kterého jste před tím nikdy neviděli. Skupina žen a zvlášť skupina mužů jsou po dobu maximálně deseti dní zavřeni ve vile a potkávají se v tzv. „pods“ tedy pokojových buňkách, kde je protějšek dobře slyšet, avšak je oddělen zdí, aby na sebe pár neviděl. Prostě, lidé v experimentu prožívali do jisté míry taky karanténu, izolaci od svého běžného života. ženy podle vzbuzených sympatií navštěvují libovolně vybrané muže v těchto buňkách, než se s jedním z nich rozvine něco víc a zasnoubí se. Pokud dotyčná (v jednom případě dotyčný) souhlasí, druhý den se poprvé setkají tváří v tvář. Z deset žen a deseti mužů se tak v buňkách zasnoubilo šest párů. Ty pak odjely na mini dovolenou do ráje, kde se mimo jiné také potkaly s ostatními nově utvořenými páry. Ve třetí fázi následoval návrat do „reality“ v podobě sestěhování a seznámení se s rodinami a přáteli obou stran. V poslední fázi, 30. den od začátku experimentu měly páry dojít k oltáři a buďto se tedy vzít a nebo ukončit experiment zpátky jako singles.

Čím to, že více než polovina zúčastněných nakonec skončila zasnoubením? Pro diváky se to může zdát jako rozhodnutí nerozvážné a tak trochu přitažené za vlasy. Jaké vlivy na ně působily, že jinak, pravděpodobně, normální lidé se upsali k takovému závazku během několika dní? Pár faktorů jim pravděpodobně mohlo pomoct, pojďme si některé z nich rozkrýt.

💡SPLNIT ZÁMĚR. Všechny zúčastněné hned na bodu nula spojovala touha poznat celoživotního partnera a usadit se. Pravděpodobně to nebyl jen chvilkový stesk po vztahu, nýbrž jakási připravenost ho mít právě teď a rovnou s tím „správným“ člověkem. V podstatě čekali, že touto zkratkou přeskočí randění, oťukávání a vyjasňování očekávání. Ačkoliv mnoho z nich přiznalo, že jim to připadá šílené, přesto věřili, že je nějaká malá šance, že mohou z experimentu odejít jako manželé. V naší mysli to funguje tak, že když do něčeho jdeme s nějakým záměrem, děláme všechno proto, abychom ho naplnili. Proto neustále hledáme příležitosti (výběrová pozornost), které k tomu vedou, a na svět se koukáme skrze novou optiku - v tomto případě najít si partnera. To šlo krásně vidět na Jessice, která byla tak věrná své misi, že v průběhu experimentu ztratila kontakt sama se sebou.

💡ROMANTICKÁ PŘEDSTAVA. Na kolik uhozené to může být, probouzí to v člověku do určité míry vzrušení. Co když? Co když navzdory předchozím vztahům, zkušenostem a zklamáním, žije na světě ten pravý protějšek, který stejně jako já, je připravený začít společný život. Je to naděje, které se nechceme vzdát. A právě proto se někdo může přihlásit do reality show. Je to moderní důkaz oběti, kterou je jeden ochotný dát pro lásku. A tak se zhmotní představa, že matku/otce svých dětí poznáte naslepo, bez „povrchního“ hodnocení vzhledu, během experimentu o lásce. No není to samo o sobě romantické?

💡Již zmíněná VÝBĚROVÁ POZORNOST. Třetím možným faktorem je naše přirozená schopnost zaměřit pozornost a vidět tak to, co hledáme. Všichni to známe, např. se nijak nezajímáme o zvířata, ale jakmile si pořídíme pejska a pronikneme do světa psích ras, apod. psy najednou vidíme všude po ulicích, v reklamách. Není to o tom, že by se najednou na světě přemnožili psi. Je to o Vaší pozornosti, kdy do té doby podnět pes nebyl pro mozek nijak zajímavý, ale od okamžiku, kdy se z obyčejného předmětu stal Váš miláček, mozek to vyhodnocuje jako důležitý objekt ve Vašem vzorném poli a neustále Vás proto informuje o jeho přítomnosti. Z jiného soudku, mozek funguje jako hlídací pes, který Vám na základě Vašich zaklikaných preferencí přináší všechny relevantní informace k tématu. Stejný princip zafungoval i u mužů a žen v tomto experimentu. Vstupovali do něj s tím, že ten „superobjekt“, na který se má mozek zaměřit, je jejich pravý partner, a aby to bylo pro mozek jednodušší, definovali (mnohdy i nevědomky) kritéria, která měl onen dotyčný splňovat. A naopak, ve stínu hledání superobjektu, se schovají ty vlastnosti či okolnosti, které by nás za jiných podmínek od protějšku odrazovaly. Pozornost je však přehlídne, protože má jednoduše řečeno plné ruce práce se zaměřováním. A tak začne lov toho pravého a odfajfkovávání virtuálního seznamu jeho atributů.

💡REALITY CHECK. V neposlední řadě mohla sehrát svou roli také absence reality, nebo lépe konfrontace s ní. V našem běžném životě máme kolem sebe rodinu či přátele, kteří nám ochotně řeknou, když mají pocit, že se chováme nelogicky, unáhleně a nebo když situaci, do které jsme se dostali, vidíme příliš růžově. Jsou to právě oni, kteří nám slouží jako barometry a pomáhají nám se orientovat ve chvíli, kdy se naše buzola divoce roztočí. Účastníci experimentu, izolovaní od svých blízkých, si museli v bouři svých emocí a ambivalentních signálů poradit sami.

Přirozené lidské mechanismy a uměle vytvořené prostředí, do kterého byli účastníci pozváni, explodovali v koktejl hormonů, především fenyletylamin a později oxytocin, které běžně prožíváme v zamilovanosti. Někdy se dokonce mluví o biochemické intoxikaci organismu. To už je romantické méně, nicméně to dobře vysvětluje šílenosti, kterých jsou zamilovaní lidé schopni. Právě proto se odborníci shodují, že je dobré odložit závažná a radikální rozhodnutí až potom, co fáze zamilovanosti a vzrušení odezní.

Tak co, myslíte, že je stále tak nereálné, že by se to stalo Vám?
Jaké další důvody pro mnohdy unáhlená rozhodnutí „hupnout do chomoutu" Vás napadají?

Z našeho blogu

Jak se dařilo lásce v karanténě?

Rutina. Klid. Monotónnost. Ale také odvaha. Soudržnost. Spolupráce. I takto se vyjadřovaly oslovené páry k soužití v karanténě.

Pro mnoho párů byla karanténa velká neznámá. Celý den spolu doma? Co to s námi udělá? Jak budeme pracovat? Kdo co bude dělat? Co děti? Pro některé, možná i čerstvě zamilované...

Webinář Lovehacks: Jak získat jedničku v lásce

O vztazích se mluví pořád a všude. Přesto většina z nás v nich více či méně tápe. Někdo ztroskotá hned u prvního kroku. Jiný dokáže na první pohled zaujmout, ale neumí se do vztahu ponořit a pořád hledá zadní vrátka. Některé páry spolu skoro vůbec nemluví, další se pořád hádají. Někdy je ve vztahu moc drama, jindy zase velká nuda. Někdo se v sexu stydí, jiný ho stále hledá mimo vztah...

Mít pravdu nebo být laskavý k druhému?

Co potřebujeme udělat, abychom se sebe zase dotkli? Co můžeme udělat proto, abychom se na sebe zpátky napojili?

Je těžké klást si takové otázky, když se cítíme zraněni tím druhým. Ve chvíli, kdy prožíváme bolest způsobenou našim partnerem, se naše myšlenky upínají k hledání motivů, proč to udělal/a. Čím jsme si to zasloužili? Proč nám to dělá?...