Jak se dařilo lásce v karanténě?

Rutina. Klid. Monotónnost. Ale také odvaha. Soudržnost. Spolupráce. I takto se vyjadřovaly oslovené páry k soužití v karanténě.

Pro mnoho párů byla karanténa velká neznámá. Celý den spolu doma? Co to s námi udělá? Jak budeme pracovat? Kdo co bude dělat? Co děti? Pro některé, možná i čerstvě zamilované, mohla tato situace vyústit v téměř nekonečné líbánky, válení se v posteli, koukání na seriály, společné vaření, intenzivnější sex. Pro jiné situace mohla znamenat něco zcela jiného. Pro ty páry, kteří procházeli krizí, mohl společný čas krizi jednak zintenzivnit, a nebo právě naopak, dát jim dostatek kontaktu a společného sdílení k nalezení cesty, jak ji překonat.

V prvním týdnu karantény jsem se proto ptala párů ve svém širším okolí, jak soužití v karanténě vnímají a čeho si nejvíc všímají. Shrnutí jejich odpovědí jsou tady.

1. V čem je pro Vás soužití v karanténě jiné oproti Vašim běžným dnům?

U rodin s malými dětmi to vypadá, že karanténa spíše přispěla k domácí pohodě. Zatímco ženy na mateřské nepociťovaly výrazný rozdíl, oceňovaly, že jejich partner pracující z domova je „seběhne dolů pozdravit, když se jde vyčůrat“, a také tatínkové oceňovali více času se svými ratolestmi, kdy se mohou rozptýlit a vidět své děti během dne. U bezdětných párů se nejčastěji vyskytovalo společné stolování. Snídaně a obědy přibyly do jejich denních společných aktivit. K tomu ubyl ranní stres a spěchání do práce. Naopak hůř to vnímali ty páry, kde jeden nebo oba partneři byli kvůli situaci více vytížení v práci, ať hovoříme o zdravotních sestřičkách, členech IZS nebo ajťácích, kteří se podíleli na trackování pozitivně testovaných na COVID-19. Objevily se také odpovědi těch párů, které čas karantény od sebe oddělil, některé dokonce i v jiných státech.

2. Co Vás na tom druhém v posledních dnech překvapilo? Třeba i nějaké divné věci, o kterých jste až doposud nevěděli?

Většina partnerů se podle jejich slov zná tak dobře, že ani intenzivní soužití v posledních týdnech nepřineslo nějaká překvapení. Co však zmiňovaly páry nejčastěji, byly pochvalné komentáře o tom, co ten druhý dělá a dřív si toho druhá polovička nevšimla, nebo dokonce dělá navíc oproti běžnému stavu. Mezi takové pochvalné zmínky patřily například domácí práce nebo vaření. Také partneři zaznamenali větší ochotu při domlouvání se, kdo bude dělat co a kdy, což je často spojené s nelehkou logistikou kolem dětí a práce.
Někteří partneři dokonce více pronikli do toho, co jejich protějšek vlastně v práci dělá, a jak moc dobrá či dobrý v tom je. to je v souladu s tvrzením známé terapeutky Esther Perel, že vidět své partnery při činnosti, která jim jde a ve které sklízí pochvalu od ostatních, vede ke zvýšení partnerovy přitažlivosti. V neposlední řadě jste se také zabývali tím, jak současnou situaci zvládáte vy sami, a jak ji zvládá Váš partner. Hodnotili jste, kdo z Vás funguje lépe v krizi, kdo efektivněji plánuje nebo kdo snáz klesá na mysli s ohledem na budoucnost.

3. Intenzivní kontakt může vést také k třecím plochám mezi partnery, co bývá současným nejčastějším zdrojem konfliktu?

„Já mám plán a on má hlad. Takže se stává, že chybí nějaká surovina z pečlivě promyšleného nákupu, protože na ni měl někdo spadeno.“ Tak takhle shrnula odpověď jedna z vás, a nebyla sama. Zdá se, že jídlo bylo jedním z těch častých i když ne tolik vážných třecích ploch. Nejčastěji jste se točili na tom, co budete jíst, jestli si budete vařit, kdo bude vařit, atd. Ostatní třecí plochy pak pramenily především z nevyjasněných očekáváních ohledně logistiky (Kdo se postará o dítě, kdo uklidí,..) a společném a soukromém čase („očekávám, že když je venku hezky, partner skončí dřív a připojí se na procházku“).

4. A naopak, co Vám v karanténě pomáhá si karanténu v páru více užít?

Některé páry nad tím vyzrály a už odpovídaly, že sdílení očekávání a vylaďování harmonogramu každého dne pomáhalo eliminovat třecí plochy. Nejčastější odpovědi se však týkaly utužování partnerských rituálů a dodržování určitého režimu, především spánek a cvičení doma. Konkrétně jste pak zmiňovali časté procházky v přírodě, více drobných chvilek spolu v průběhu dne, společné sledování filmů a oblíbených seriálů, společné vaření a užívání si společného stolování. Někteří na to šli dokonce ještě víc prožitkově, mluvili o hraní her, tanci, sauně, společných meditacích, zútulňování domova, třídění fotek či výrobu webu. Většina párů se shodla na tom, že si chtějí alespoň část nově získaných partnerských rituálů přenést do života nyní - tedy po karanténě.

5. Celkově vnímáte, že jako pár jste v karanténě více či méně spokojení?

Vnímaná spokojenost se u párů proměňovala, často v tom hrály i jiné faktory než jen karanténa, například zda mají či nemají děti, jak moc jim situace zasáhla do financí, času, apod. Absence těšení se jeden na druhého a nemožnost sdílení rozdílných zážitků z uplynulého dne byly hlavní důvody vedoucí spíše k nespokojenosti. Na druhou stranu si však páry užívaly celkové zpomalení, že „jen“ jsou, a že nic nemusejí plánovat a logisticky zajišťovat. Také k celkově vyšší spokojenosti přispíval pocit většího napojení jeden na druhého. Avšak nutno dodat, že výše zmíněné se týkalo párů, kteří karanténu prožili spolu. Byli však i tací, které karanténa oddělila a ti se jednohlasně shodli na tom, že jsou spokojeni méně. Pevně proto doufám, že teď, po uvolnění situace, jsou zase spolu.

Z našeho blogu

Webinář Akademie Partnerství: #laskajedovednost

O vztazích se mluví pořád a všude. Přesto většina z nás v nich více či méně tápe. Někdo ztroskotá hned u prvního kroku. Jiný dokáže na první pohled zaujmout, ale neumí se do vztahu ponořit a pořád hledá zadní vrátka. Některé páry spolu skoro vůbec nemluví, další se pořád hádají. Někdy je ve vztahu moc drama, jindy zase velká nuda. Někdo se v sexu stydí, jiný ho stále hledá mimo vztah...

Mít pravdu nebo být laskavý k druhému?

Co potřebujeme udělat, abychom se sebe zase dotkli? Co můžeme udělat proto, abychom se na sebe zpátky napojili?

Je těžké klást si takové otázky, když se cítíme zraněni tím druhým. Ve chvíli, kdy prožíváme bolest způsobenou našim partnerem, se naše myšlenky upínají k hledání motivů, proč to udělal/a. Čím jsme si to zasloužili? Proč nám to dělá?...

Proč se vyplatí naučit se udržet oční kontakt?

V některých zemích, například ve Spojených Arabských Emirátech není zvykem dívat se druhým do očí. Když tak uděláte a vaše pohledy se setkají na více než 3 vteřiny, znamená to, že máte vážný zájem se s druhým sblížit. V našich končinách nemáme určená pravidla na koukání z očí do očí, avšak možná jste zaregistrovali, že střetnutí pohledů s cizím člověkem vás často znervózní...